Když se čas rozběhl a my zůstali stát
Zdá se mi, že se doba neskutečně zrychlila. Ne o kousek. Ne nenápadně. Ale skokově. Jako by někdo otočil knoflíkem času doprava a už ho nešlo vrátit zpátky. Tlak. Změny. Intenzita. Změny, které by si naše prababičky, babičky, dědečkové ani rodiče neuměli představit. A kdyby ano, možná by jen nevěřícně kroutili hlavou. Svět, ve kterém vyrůstali, měl jiný rytmus. Čas plynul pomaleji, jistoty byly hmatatelnější, role jasněji dané. Život měl víc řádu a méně otazníků.
A pak jako by někdo hodil Černého Petra právě nám. "Tak. A teď se s tím poper. Ať chceš, nebo nechceš." Digitalizace. Informační přetlak. Neustálá dostupnost. Tlak na výkon, rychlost, dokonalost. Rozpad starých struktur - vztahových, rodinných, společenských. To, co platilo včera, dnes neplatí. A zítra? Kdo ví.
Není divu, že se v tom mnoho lidí ztrácí. Čím dál častěji se setkávám s lidmi, kteří prožívají úzkosti, strachy, vnitřní napětí. A když se jich zeptáš, odkud vlastně přicházejí, nedokážou odpovědět. Jen cítí, že něco je špatně. Že je toho moc. Že nestíhají. Ani svět, ani sami sebe.
Jakoby ten Černý Petr nebyla jen karta, ale meč. Těžký. Ostrý. Neodkladný. "Tady ho máš. A teď jím jednou provždy odsekni všechno, co už nefunguje. Staré vzorce. Programy. Role. Mlčení. Přizpůsobování. Strach." Žádné zkoušky nanečisto. Žádné vrácení tahu. Žádný návod. Jen ty. A to rozhodnutí. A tak stojíme uprostřed chaosu, s mečem v ruce a víme, že bez toho řezu se dál nejde. Ale zároveň cítíme, jak je to občas sakra těžké. Protože tím mečem neodsekáváme "něco venku". Často řežeme do vlastního masa. Do vztahů, které nás formovaly. Do identit, které nás držely pohromadě. Do jistot, na kterých jsme vyrostli. A není divu, že se nám u toho třesou ruce.
Proč to píšu? Protože tahle doba není "špatně". Je náročná. A je iniciační. Netlačí nás k rychlejší verzi starého života. Tlačí nás k pravdivější verzi sebe sama. A pokud máš pocit, že se ti pod nohama rozpadá půda, možná to není selhání. Možná jsi jen na místě, kde už nejde žít jinak než pravdivě.
-M.K.-